Kariérní příběhy našich zaměstnanců

Ladislav Pinkas | 29. 03. 2009

Ladislav Pinkas nastoupil do pardubického Globusu jako dělník masné výroby v roce 1998. Dnes je vedoucím oddělení řeznictví a řídí práci asi padesátky zaměstnanců, kteří pro zákazníky Globusu připravují maso a uzeniny.

Jak jste se k práci v Globusu vlastně dostal?

Vyučil jsem se řezníkem a uzenářem a pak jsem pracoval několik let v masokombinátu odkud jsem odešel v roce 1998, krátce po otevření pardubického hypermarketu. Nastoupil jsem jako řadový zaměstnanec a pracoval v bourárně masa. Zhruba po jednom roce jsem začal vykonávat funkci zástupce vedoucího a od srpna 2000 jsem povýšil na pozici vedoucího úseku řeznictví.

Baví vás to?

Pro mě je důležité, že naše práce je především o poctivém řemesle. Člověk, který tady pracuje, může být opravdu na svoji práci hrdý, protože práce v Globus řeznictví je o řemesle, které je založeno na tom, že masný výrobek je z masa a maso je čerstvá potravina, která patří rychle na stůl. Když si pak zákazník v Globusu koupí párek, klobásu nebo špekáček, tak jí opravdu maso. Druhá věc je, že záleží na lidech, kteří se u té práce sejdou.

Jak jste na tom se stavem zaměstnanců?

Pravda je, že máme stále nedostatek lidí, zejména řezníků a bouračů. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že lidé, kteří u nás pracují jsou odborníky na svém místě. Slabý jedinec u nás nevydrží. To víte, je to práce rukama a člověk se jí nesmí bát.Výkon je však,ale firmou oceňován a systém motivace je každý rok jasně definován.

Jak probíhá váš běžný pracovní den?

Ráno začínáme v půl šesté. Nejprve je potřeba připravit přejímku masa, zkontrolovat teploty a rozdělit práci na celý den. Děláme od pondělí do neděle, ale vždycky jen to, co je potřeba na ten který den. Nikdy se nepřipravuje nic dopředu, takže i náročnost a množství práce se liší podle dní v týdnu. Pondělí a úterý je práce relativně méně, ke konci týdne se to navyšuje, protože zákazníků je víc, a to hlavně v pátek, kdy odjíždějí na víkend. V průběhu každého dne je potřeba připravit objednávky tak, abychom měli vždy kompletní sortiment, a pak je to samozřejmě o práci s lidmi. Kontroluji, jestli se vše dělá tak, jak se má, jestli zaměstnanci chodí v čistém a taky jak prodavačky za pultem snáší velkou psychickou zátěž při obsluze. Ona ta jejich práce není jednoduchá, protože někteří zákazníci dokážou být velmi nároční a třeba i nerozhodní. Zde pak hodně záleží na personálu s jakým pocitem od nás zákazník odchází.

Pracuje se i v řeznictví na směny?

Na bourárně a na výrobně se dělá ranní směna, zaměstnanci přípravny a pultu pracují na krátký a dlouhý týden. Je to dobrý systém, protože hodně lidí dojíždí z okolí Pardubic a kdyby museli pracovat v klasickém směnném provozu, tak by v dopravě trávili nepoměrně víc času. Takhle když mají volno, tak si ho lépe užijí, a oceňují to i matky, které tak mohou trávit alespoň v některé dny více času se svými dětmi.

Globus organizuje na svých hypermarketech soutěž s podtitulem „jak se dělá špekáček“. Co je podle vás jejím největším přínosem?

Nejde o žádnou složitou práci. Kdo je alespoň trochu zručný, tak ty špekáčky uvázat zvládne, ale podstatné je, že si lidé uvědomí, co práce řezníka obnáší. Ono je něco jiného o tom jen mluvit a něco jiného je si to vyzkoušet na vlastní kůži.