Zpátky do devadesátek! Jak jsme si užívali první hypermarket?

4. 11. 1996 Zpátky do devadesátek! Jak jsme si užívali první hypermarket?

Kalendář ukazuje datum 4. listopadu 1996. Do brněnských Ivanovic míří stovky lidí. Otevírá se tu totiž první hypermarket v České republice. V kraji se o něm mluví už měsíce. Parkoviště plní naleštěné Felicie, Favority a Škody 120. A pak se otevírají dveře do zcela nového světa nakupování.

Nezvykle široký sortiment mléčných výrobků, exotické potraviny ze zahraničí i uzeniny, které mnozí do té doby neměli možnost ochutnat. Brněnský Globus představoval nový svět a brzy se z něj stal fenomén. „Dokonce se o víkendech místo na hrady a zámky jezdilo do Globusu,“ vzpomíná současná ředitelka brněnského hypermarketu Marcela Bauerová, která pro firmu pracuje od konce 90. let.

Jak vůbec Globus našel svou cestu do Česka? Hlavně díky vysokoškolskému pedagogovi Miroslavu Zimovi, který v roce 1990 zastupoval Československo na jednání odborů ve Švýcarsku. Tam se seznámil s Thomasem Bruchem, majitelem Globusu. Dva zapálení milovníci poctivých potravin si rychle padli do oka. Měli totiž společné téma: Zimův tatínek vedl velkoobchod s potravinami, a i jeho syn měl obchod v krvi. Věděl, že se chce k rodinné tradici vrátit a obohatit český trh o kvalitní suroviny. Proto přesvědčil německé vedení Globusu o nesmírném potenciálu českého trhu. A bylo jasno, že první hypermarket s oranžovozeleným logem vznikne i u nás.

V listopadu 1996 nabízel brněnský Globus kolem 60 tisíc produktů. Za první dva měsíce sem přišlo 600 tisíc zákazníků, kteří nakoupili více než 5,4 milionu výrobků, na tu dobu obrovské množství. V následujících 25 letech se sortiment ještě násobně rozšířil, prostory hypermarketu se modernizovaly a přibyly i nové služby, třeba skenovací pistole Scan&Go pro rychlý a bezkontaktní nákup. Změnily se ale i požadavky zákazníků. „Jsou teď daleko náročnější. A to je dobře. Rozmazlili jsme si je – v tom nejlepším slova smyslu. Pořád hledáme nové cesty, jak zákazníkům vyjít vstříc,“ uzavírá šéfka brněnského Globusu Marcela Bauerová.

Jak na první český Globus vzpomínají zaměstnanci a zákazníci?

Brněnský hypermarket vede od roku 2009, pro firmu ale pracuje už od roku 1999 – začínala jako vedoucí Baumarktu. „Když se Globus otevíral, mluvilo se o něm po celém městě. Ta šíře sortimentu byla nevídaná. Jako první taky začal například dělat tištěné letáky, i když jen černobílé.“ Ostatně, inovace a modernizace jsou pro Marcelu Bauerovou velkým tématem, brněnský Globus chce neustále posouvat dopředu. „Ráda chodím mezi zákazníky a zkoumám, co jim chybí. Chci, aby odcházeli spokojení a s úsměvem. To je pro nás největší motivace.“ A první věc, co si v Globusu koupila? „Nejspíš svačinu, když jsem zrovna měla pracovní přestávku. A poprvé jsem tu ochutnala bavorskou bílou klobásu, kterou zbožňuji dodnes,“ směje se.

Pokladny jsou její specializací už od samého začátku. „Zaučovali jsme se v Německu. Poprvé jsme tam ochutnali dnes již legendární sekanou v housce. A jedli ji skoro celý měsíc,“ vzpomíná Marcela pobaveně. „Od začátku se mi líbí rodinná atmosféra, která v Globusu panuje. Máme skvělý kolektiv.“ Jako vedoucí pokladen je v dennodenním kontaktu se zákazníky. „Ráda pracuji s lidmi. I když někdy musím být trpělivá a dokázat zákazníka uklidnit, ta práce mě naplňuje.“ A největší zadostiučinění? „Když nás zákazník pochválí.“

Maso se v Globusu bourá jen pár metrů do prodejního pultu. „A to mi přijde skvělé, lepší systém snad nenajdete. Už od začátku lidi obdivovali čerstvost našich produktů,“ popisuje šéf brněnských řezníků. „V 90. letech jsme nikdo moc netušil, do čeho jdeme, takový koncept tu nebyl. Většina lidí nemohla před revolucí cestovat, proto neměla srovnání se zahraničím a západními obchody. Globus byl taková malá Amerika v České republice.“ Proč je mu Petr věrný už 25 let? „Můžu být hrdý na kvalitu výrobků a dělat opravdovou řezničinu. Ze své práce mám dobrý pocit.“ Když přijde hlad, rád si dá tlačenku nebo chalupářskou klobásu. Vlastnoručně opracovanou.

Už čtvrt století vede údržbu. Dokonce byl i u výstavby hypermarketu. Jak sám s nadsázkou říká: zažil jeho „embryonální“ stav. Když v listopadu 1996 brněnský Globus otevřel, Milan se nestačil divit. „Byla tu hlava na hlavě. Něco takového jsem jaktěživ neviděl. Všechny vozíky byly na ploše a sotva jsem mezi lidmi mohl projít,“ vzpomíná. Šíře sortimentu prý zákazníky fascinuje dodnes – jen ty návaly opadly. „Už teď se těšíme, až se zase všechno vrátí do starých kolejí a pomine koronavirová krize. Naštěstí ale máme skvělý kolektiv, a tak zvládáme i těžkou dobu.“

V Globusu je od roku 1997. Obchod pro ni tehdy znamenal nejen novou pracovní příležitost, ale zcela nový styl nakupování. „Chodívala jsem do menších samoobsluh. Ale pak přišel Globus, skvost mezi obchody. Když jsem sem přišla poprvé nakupovat, připadala jsem si jak Alenka v Říši divů,“ vzpomíná. „Úplně se mi dostal pod kůži. Těší mě, že zákazníci poukazují na kvalitu, různorodost a čerstvost sortimentu i příjemné nákupní prostředí. Moc bych si přála, aby se do budoucna Globusu dařilo a přibývalo spokojených zákazníků a zaměstnanců.“

Do Globusu chodí už celých 25 let. „Neumím si představit, že nakupuji jinde. V hypermarketu jsem aspoň dvakrát týdně. Ta šíře sortimentu je prostě neskutečná!“ říká. Dodnes si pamatuje, jak byla udivená, když prostor viděla poprvé. „Byl krásně světlý a vzdušný. V 90. letech jsme na to nebyli zvyklí, běžné byly menší obchody. Příjemně mě překvapilo, že se nemusím nikde mačkat a stát dlouhé fronty. A toho ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, sýrů, klobásek a dalších uzenin!“ vzpomíná. Značce je věrná i proto, že se prý nikdy nesetkala s nepříjemným přístupem zaměstnanců. „Vždy ochotně poradí, pomůžou. Loni v létě jsem například nemohla najít svou oblíbenou čokoládovou ruskou zmrzlinu. Jeden ze zaměstnanců ji pro mě našel až na samém dně mrazáku,“ líčí nadšeně. Do Globusu ale se vrací za svými oblíbenými dobrotami, poprvé tu ochutnala třeba vepřové koleno s koprem v aspiku. „Pořád ho mám ráda. I po těch 25 letech!“